Když spolužáci už mají titul a vy stále píšete bakalářku. Proč je závěr studia psychicky náročnější, než si většina lidí myslí

 

O vysoké škole se často mluví jako o období zkoušek, seminárních prací a náročného studia. Překvapivě málo se ale mluví o psychickém tlaku, který mnoho studentů zažívá v samotném závěru studia.

Právě období psaní bakalářské nebo diplomové práce bývá pro řadu lidí psychicky náročnější než celé předchozí roky na vysoké škole.

Důvod je jednoduchý. Na začátku studia postupují všichni víceméně stejně. Chodí na přednášky, skládají zkoušky a plní podobné povinnosti. V posledním ročníku se však cesty studentů začnou rozcházet.

Někdo odevzdá práci v předstihu. Jiný úspěšně složí státnice. Někteří spolužáci už si na sociálních sítích přidávají fotografie z promocí. A mezitím existují studenti, kteří stále sedí nad rozpracovanou bakalářkou a mají pocit, že zůstali pozadu.

Právě toto srovnávání bývá zdrojem obrovského stresu.

Mnoho lidí přitom nezaostává kvůli nedostatku schopností. Důvody bývají mnohem složitější. Někdo během studia začal pracovat na plný úvazek. Jiný řešil rodinné problémy, stěhování nebo finanční situaci. Další musel skloubit školu s péčí o dítě. Přesto si často připadá, jako by selhal jen proto, že jeho cesta trvá déle než cesta ostatních.

Sociální sítě navíc tento pocit ještě posilují. Student vidí úspěchy ostatních, ale nevidí měsíce stresu, pochybností a problémů, které jim předcházely. Výsledkem je dojem, že všichni kolem zvládají studium bez větších obtíží, zatímco on jediný bojuje s dokončením práce.

Ve skutečnosti je situace úplně jiná.

Na většině vysokých škol existuje velká skupina studentů, kteří prodlužují studium, odkládají odevzdání nebo se k bakalářské či diplomové práci vracejí opakovaně. Jen o tom většinou nemluví. Není to téma, kterým by se lidé chlubili.

Dalším problémem je skutečnost, že závěrečná práce představuje velmi odlišný typ úkolu než běžné studijní povinnosti. Zkouška má jasný termín, rozsah i požadavky. Student se učí několik dní nebo týdnů a poté zná výsledek.

Bakalářská práce funguje jinak. Jde o dlouhodobý projekt, který se táhne měsíce. Vyžaduje plánování, samostatnost a schopnost pracovat bez okamžité zpětné vazby. Právě proto se mnoho studentů dostává do situace, kdy mají pocit, že se přes veškerou snahu neposouvají dostatečně rychle.

Psychologové často upozorňují, že dlouhodobé projekty jsou pro lidskou motivaci mnohem náročnější než krátkodobé úkoly. Člověk nevidí okamžitý výsledek své práce a snadno získá pocit, že jeho úsilí nemá smysl.

To je jeden z důvodů, proč se studenti někdy několik týdnů práci vyhýbají. Ne proto, že by byli líní. Spíše proto, že jsou psychicky vyčerpaní a ztratili pocit pokroku.

Zajímavé je, že mnoho absolventů zpětně přiznává jednu věc. V době, kdy psali bakalářku nebo diplomku, měli pocit, že jejich problémy jsou jedinečné. Po dokončení studia však zjistili, že podobné pochybnosti zažívala většina jejich spolužáků.

Strach z neúspěchu, nejistota ohledně kvality práce nebo pocit, že ostatní jsou dál, patří k nejčastějším zkušenostem studentů v závěrečné fázi studia.

Právě proto je důležité uvědomit si, že studium není závod. Zaměstnavatele ani budoucí kolegy většinou nezajímá, zda student dokončil školu přesně v plánovaném termínu nebo o semestr později. Mnohem důležitější je, že ji skutečně dokončil.

Psaní bakalářské nebo diplomové práce je často poslední velká překážka před získáním titulu. A stejně jako u každé náročné překážky není neobvyklé, že člověk během cesty pochybuje.

Důležité však je nenechat se těmito pochybnostmi zastavit.

Protože většina studentů, kteří dnes úspěšně absolvovali vysokou školu, si během psaní závěrečné práce alespoň jednou myslela, že to nezvládne. A přesto nakonec práci odevzdali, obhájili a posunuli se dál.

Právě v tom spočívá jeden z nejdůležitějších rozdílů mezi těmi, kteří školu dokončí, a těmi, kteří ji nedokončí. Ne v talentu nebo inteligenci, ale ve schopnosti pokračovat i ve chvíli, kdy se cesta zdá mnohem delší, než původně očekávali.