Nejčastější důvod, proč studenti nestihnou odevzdat bakalářskou práci včas (a není to lenost)

 

Každý rok se opakuje stejný scénář. Student dostane zadání bakalářské nebo diplomové práce, několik měsíců má pocit, že je dostatek času, a práce se odsouvá na později. Když se blíží termín odevzdání, nastává stres, bezesné noci a snaha napsat během několika týdnů něco, co mělo vznikat několik měsíců.

Na první pohled by se mohlo zdát, že hlavním důvodem je lenost nebo nedostatek disciplíny. Ve skutečnosti je ale problém mnohem složitější. Psychologové i odborníci na time management se shodují, že většina studentů práci neodkládá proto, že by nechtěla pracovat. Často jednoduše neví, kde začít.

Největší překážkou bývá první krok

Psaní závěrečné práce je jiný typ úkolu než běžné studium. Student nedostane přesný návod, co má dělat každý den. Musí si sám vytvořit plán, určit pořadí jednotlivých kroků, najít odbornou literaturu, zvolit metodiku a postupně vytvářet jednotlivé kapitoly.

Právě tato otevřenost mnoho lidí paralyzuje.

Mozek totiž mnohem snadněji začne pracovat na úkolu, který je jasně definovaný. Pokud ale člověk stojí před projektem o rozsahu sedmdesáti nebo sto stran, často neví, kde vůbec začít. Výsledkem je odkládání práce, které nemá s leností téměř nic společného.

Čím déle student čeká, tím větší stres přichází

Odkládání má jednu nepříjemnou vlastnost. Problém se postupně zvětšuje.

Na začátku student odloží práci o týden. Pak o další dva týdny. Po měsíci už má pocit, že ztratil příliš mnoho času. Místo toho, aby začal psát, dostavuje se stres a výčitky. Ty následně vedou k ještě většímu odkládání.

Vzniká začarovaný kruh.

Člověk ví, že by měl pracovat, ale právě velikost úkolu způsobuje, že začne dělat téměř cokoliv jiného. Uklízí, odpovídá na e-maily, sleduje videa nebo řeší méně důležité školní povinnosti. Ve skutečnosti ale pouze utíká před jedním velkým úkolem.

Perfekcionismus dokáže práci zastavit

Dalším častým problémem je snaha napsat vše dokonale hned napoprvé.

Mnoho studentů otevře prázdný dokument, napíše první odstavec a po několika minutách jej smaže. Poté napíše druhou verzi, která se mu opět nelíbí. Po hodině práce nemá hotovou ani jednu stránku.

Úspěšní studenti přitom často postupují opačně.

Nejdříve vytvoří pracovní verzi textu, která nemusí být dokonalá. Až později se vracejí k jednotlivým kapitolám, upravují formulace, doplňují zdroje a zlepšují stylistiku. Díky tomu práce postupuje dopředu a není zablokována neustálým přepisováním.

Nejvíce času nezabere samotné psaní

Překvapivě nejdelší částí přípravy závěrečné práce nebývá samotné psaní.

Studenti často podceňují čas potřebný pro:

• vyhledání odborných zdrojů,
• prostudování literatury,
• vytvoření osnovy,
• konzultace s vedoucím práce,
• úpravu citací,
• formátování dokumentu,
• kontrolu jazykových chyb.

Když se všechny tyto činnosti sečtou, mohou zabrat více času než samotné sepsání textu.

Časový plán většina studentů výrazně podcení

Lidé mají přirozenou tendenci odhadovat délku práce příliš optimisticky. Psychologie tento jev označuje jako plánovací klam.

Student si například řekne, že jednu kapitolu napíše za odpoledne. Ve skutečnosti ale nejprve několik hodin hledá literaturu, potom zjišťuje, že potřebuje další zdroje, následně upravuje citace a nakonec zjistí, že kapitola zabrala téměř celý víkend.

Proto je dobré počítat s časovou rezervou.

Pokud se zdá, že určitý úkol zabere jeden den, bývá rozumné vyhradit si raději dva.

Pomáhá rozdělit velký projekt na malé úkoly

Úspěšní studenti většinou nepřemýšlejí nad tím, že musí napsat osmdesát stran.

Místo toho si rozdělí práci na malé kroky.

Jedno odpoledne věnují hledání literatury. Další den připraví osnovu. Poté napíšou úvod, jednu podkapitolu nebo zpracují výzkumnou část. Díky tomu každý den vidí konkrétní pokrok a práce nepůsobí tak náročně.

Právě pocit průběžného postupu výrazně zvyšuje motivaci pokračovat.

Konzultace nejsou formalita

Někteří studenti kontaktují vedoucího práce až ve chvíli, kdy mají téměř hotový celý text.

To je chyba.

Pravidelné konzultace mohou odhalit problémy mnohem dříve. Vedoucí často upozorní na nevhodně zvolenou metodiku, příliš široké téma nebo chybějící odborné zdroje ještě ve fázi, kdy lze vše jednoduše upravit.

Pozdější zásahy mohou znamenat přepracování několika desítek stran.

Kvalitní příprava šetří desítky hodin práce

Velká část studentů se snaží co nejrychleji začít psát. Ve skutečnosti se ale vyplatí investovat více času do přípravy.

Dobře zpracovaná osnova, kvalitní rešerše odborné literatury, promyšlená struktura kapitol a jasně definované cíle výzkumu výrazně urychlí samotné psaní. Student se pak nemusí neustále vracet, měnit pořadí kapitol nebo hledat nové informace uprostřed rozpracovaného textu.

Právě kvalitní podklady často rozhodují o tom, zda bude tvorba závěrečné práce probíhat klidně a systematicky, nebo se promění v několik týdnů plných stresu. Kdo začne s přípravou včas, rozdělí si práci na menší části a průběžně konzultuje svůj postup, má výrazně vyšší šanci nejen práci odevzdat v termínu, ale také dosáhnout kvalitního výsledku, za kterým si při obhajobě bude moci bez obav stát.